1. Úvod
2. domovní znamení

Malebná znamení na domech, která současný člověk vnímá především jako dekorativní prvek v architektuře, kdysi zcela účelně sloužila v každodenním životě. Zrodila je středověká kultura měst v době, kdy se vzhledem k množství ulic a domů stala orientační  pomůcka nezbytností. Domovní znamení měla tedy praktický účel informovat chodce a vypovídat o domě, ale jejich symbolika často tajila hluboký smysl. Domovní znamení je úzce spjato s domem, je jeho totožností a dává mu jméno, napomáhá orientaci ve městě. O jeho zrození nerozhodoval pouhý věcný zřetel, ale lidská stránka. Středověkému městskému společenství sice vyhovovala anonymita, ale movitý měšťan, jakmile si z podnikání vybudoval trochu okázalou rezidenci, hned na ní vyjádřil totožnost individuálním znamením. Symboly na domovních štítech, merky, měly praktickou funkci: o domě vypovídat, reprezentovat jej, informovat chodce. To především. Avšak byly také identickým svědectvím o mentalitě člověka, jenž si právě určitý symbol vybral, neboť vyjadřoval něco, s čím ztotožnil svůj dům. Znamení dávalo i vlastníkovi přídomek či jméno. Estetické hledisko, z něhož jsme si zvykli pohlížet na domovní znamení jako na dekorativní prvek v architektuře, nabylo prvořadé důležitosti až poté, co orientační funkci převzala domovní čísla.